Vypadá takhle vůbec normální pleť?
Když se dnes díváme na pleť na sociálních sítích, je někdy docela těžké si uvědomit, jak vypadá ta skutečná. Bez filtru, bez ideálního světla, bez vyhlazení a hlavně z normální vzdálenosti.
A v kosmetice ten rozdíl vidím docela často.
Klientka mi třeba ukáže póry na nose, jemné linky pod očima nebo strukturu pleti, která jí připadá příliš výrazná. A někdy mám pocit, že ji mnohem víc než samotná pleť trápí představa, jak by podle ní měla vypadat.
S pletí samozřejmě pracovat můžeme. Můžeme zlepšit hydrataci, strukturu, barevnou nejednotnost nebo vzhled výraznějších pórů. Ale póry z obličeje nevymažeme, textura kůže nezmizí a pleť nebude dokonale hladká plocha bez jediné linky.
A právě tady podle mě stojí za to podívat se, s čím svoji pleť vlastně porovnáváme.
Problém může začít u předlohy
Dřív jsme se porovnávaly hlavně s lidmi, které jsme skutečně potkávaly. Dnes během pár minut vidíme na displeji desítky obličejů.
A často vůbec nevíme, na co se vlastně díváme.
Nemusí jít ani o očividný filtr. Svoje udělá dobré světlo, make-up, úhel, fotoaparát telefonu, drobná retuš a samozřejmě výběr té nejlepší fotografie. A dnes už k tomu přibývají i obličeje vytvořené nebo upravené pomocí AI.
Pak stojíme doma v koupelně, přiblížíme se deset centimetrů k zrcadlu a začneme porovnávat.
To není úplně férová disciplína.
"Mám strašně velké póry."
Tohle je hezký příklad.
Póry z pleti neodstraníme, protože tam mají být. Můžeme ale pracovat s tím, aby byly méně nápadné a aby celková struktura pleti vypadala lépe.
A přesně v tom vidím rozdíl mezi reálným cílem kosmetické péče a honbou za obrazem pleti, která ve skutečnosti neexistuje.
Podobné je to s jemnými vráskami, pigmentací nebo strukturou pleti. Někde můžeme dosáhnout opravdu viditelného zlepšení. Něco ovlivníme jen částečně. A něco je prostě přirozená vlastnost kůže, kterou žádný krém ani kosmetické ošetření nevymaže.
Takže přestat řešit, jak pleť vypadá?
Vůbec ne.
Kdyby mi na vzhledu pleti nezáleželo, asi bych si před více než dvaceti lety vybrala jiné povolání.
A rozhodně nechci tvrdit, že je všechno jen otázka toho, jak se na sebe díváme. Není. Když je pleť dehydratovaná, zanedbaná, podrážděná nebo by jí prospěla jinak nastavená péče, má smysl s tím něco dělat. Stejně tak má smysl pracovat s vráskami, pigmentací nebo strukturou pleti, pokud nám vadí a máme možnosti, jak vzhled zlepšit.
Jen si myslím, že dobrá péče potřebuje reálný výchozí bod i reálný cíl.
Nechci klientce tvrdit, že musí mít ráda každý pór a každou vrásku. Stejně tak jí ale nechci slibovat pleť bez pórů, bez jediné linky a s povrchem jako z filtru.
Kosmetický svět nás učí dívat se na pleť opravdu hodně zblízka. Tady vyhladit, tady stáhnout, tady sjednotit, tady odstranit. Přitom skutečná pleť bude pořád skutečná pleť.
Mezi "neřešte nic" a "musíte mít dokonalou pleť" je docela velký prostor. A právě tam podle mě dává kosmetická péče největší smysl.