Co kosmetička zmůže a co už ne?
Někdy pleť říká něco jiného než její majitelka.
Docela často slyším: "Já mám hrozně suchou pleť." Jenže když začnu s pletí pracovat, zjistím, že suchost možná vůbec není její hlavní problém. Může být dehydratovaná, může mít hrubší povrch, někde se mastit a současně působit napjatě.
A funguje to samozřejmě i obráceně. Někdo je celý život přesvědčený, že má pleť mastnou, protože se mu leskne nos a čelo, a podle toho ji také roky doma vysušuje. Jenže pleť se během života mění a to, co platilo ve dvaceti, nemusí vůbec platit ve čtyřiceti nebo padesáti.
Právě proto mi dává smysl pleť nejen vidět, ale opravdu si na ni sáhnout a chvíli s ní pracovat.
Hodně prozradí i to, jak se pleť chová při ošetření
Pro mě není důležité jen to, jak pleť vypadá na začátku. Sleduju i jak reaguje.
Jak rychle červená. Jestli je citlivá na dotek. Jak snáší jednotlivé přípravky. Jestli se někde loupe. Jak vypadá její povrch po odlíčení. Jestli jsou póry opravdu zanesené, nebo jen výraznější. Co udělá po exfoliaci.
To jsou přesně ty drobnosti, které se za roky práce naučíte sledovat skoro automaticky.
A často podle nich během ošetření něco změním. Kosmetické ošetření pro mě není recept, který jedu od prvního do posledního kroku bez ohledu na to, koho mám zrovna pod rukama.
Ale na druhou stranu z pleti opravdu nevyčtu všechno...
Byla bych opatrná s představou, že zkušená kosmetička se na vás podívá a okamžitě ví, co vám je.
Neví. A podle mě by si na to ani neměla hrát.
Můžu poznat stav pleti, vidět změny, kterých si třeba klientka sama nevšimla, a upozornit ji na něco, co se mi nezdá. Nemůžu ale z pohledu na pleť stanovovat zdravotní diagnózy.
Když například vidím útvar, znaménko, dlouhodobé zarudnutí, výrazný zánět nebo jiný problém, u kterého mám pocit, že už nepatří do kosmetického salonu, řeknu to.
A někdy je nejlepší kosmetické doporučení jednoduše:
"Tohle bych raději ukázala kožnímu lékaři."
Ne proto, že vím, co to je. Právě naopak – protože vím, kde moje práce končí.
A to je možná jedna z věcí, proč kosmetičku vůbec mít.
Nejen kvůli samotnému ošetření.
Když ke mně někdo chodí pravidelně, jeho pleť znám. Vím přibližně, jak běžně reaguje, jak se mění během roku nebo co jsme řešily minule. A díky tomu si někdy všimnu změny, která by při jedné náhodné návštěvě nebyla vůbec nápadná.
Pořád jsem kosmetička, ne dermatolog. Mým oborem je péče o pleť a její kvalitu.
A tak po letech nad kosmetickým lehátkem člověk získá jednu docela užitečnou zkušenost: poznat nejen to, s čím může pracovat, ale také to, na co už by sahat neměl.
A podle mě je obojí stejně důležité.